| |
Spálené Poříčí 
Brenn-Poritschen, Plzeň-jih
Židovské
osídlení zde pochází zřejmě již z doby před rokem 1623, podle
jiných pramenů se tu první Židé objevili až po třicetileté válce.
Nejprve bydlely židovské rodiny, kde se dalo, do roku 1680 však
vrchnost postavila několik domů, které se staly základem pozdější
židovské ulice. V dnešní podobě se však jedná o často přestavované
domy, protože ty starší byly poškozeny požáry i povodněmi. Přesto
zde najdeme např. budovu bývalé školy či dům řezníka, unikátní
je však tzv. Židovna. Je to původní stavba židovského domu s
dochovanou černou kuchyní rozdělenou na část mléčnou a masnou.
U potoka za domem stála až do roku 1946 synagoga a právě v těchto místech
byla pravděpodobně i mikve. Její existenci by měl potvrdit či vyvrátit
archeologický výzkum. Protože počet židovských rodin zde postupně
stoupal, rostl i význam židovské obce. V roce 1825 tu byla dokonce zřízena
nemocnice pro cestující souvěrce. Později však počet obyvatel
klesal. Těsně před 2. světovou válkou zde bylo 8 mužů a žen, kteří
byli deportováni. Z koncentračních táborů se vrátily dvě ženy,
které se později vystěhovaly z republiky. Pozoruhodný je příběh
Františka Ehrmanna a jeho ženy. Oba manželé přežili holocaust jen
díky tomu, že je v blízkých Nechánicích 2 a půl roku ukrýval Matěj
Homola.
Židovský hřbitov ve svahu na okraji obce byl nedávno pěkně opravený.
Nacházejí se tu vzácně dochované náhrobky s plastickou výzdobou i
náhrobky novější.
Židovská obec na panství svatovítské kapituly prosperovala i hospodářsky.
Právě ve Spáleném Poříčí vznikla v roce 1865 sirkárna (pobočka
závodu v Plzni), založená židovským podnikatelem Ecksteinem. Teprve
po jejím zániku se začala rozvíjet výroba v Sušici.
Nejstarší páni tvrze a obce Poříčí byli pravděpodobně předkové
českého šlechtického rodu pánů z Rožmitálu. Ti tento majetek
prodali klášteru v Kladrubech v roce 1239. Od 2. poloviny 14. století
se však obec vrátila do světských rukou. Není jasné, kdy bylo Poříčí
povýšeno na městečko, pravděpodobně se tak stalo v průběhu 16.
století. Z téže doby pochází i městský erb.
Náboženská tolerance v městečku vzala za své za třicetileté války.
Na jejím počátku bylo Poříčí vypáleno a od té doby nese dnešní
jméno.
Do poloviny 18. století se tu vystřídala významných rodů (zejména
Vratislavové z Mitrovic), až nakonec byl zdejší majetek roku 1749
prodán pražské svatovítské kapitule. Ta o něco později povýšila
zdejší faru na děkanství.
Na místě někdejší tvrze byl na počátku 17. století vybudován zámek
v pozdně renesančním slohu, který byl později částečně překryt
dalšími úpravami. Při nedávných restauračních pracech byl však
odhalen i vzácně zachovaný renesanční strop. V zámku sídlí církevní
střední škola s ekologickám zaměřením. Jednou ročně se tu koná
studentská ekologická olympiáda. Hlavní sál zámku je využíván
pro přednáškové účely a je zde také přístupná expozice z dějin
kraje a lidových řemesel.
Vzdělávací tradice je ve zdejším městečku dvěstě let stará. Od
roku 1820 tu totiž působila vlastenecká "Čtenářská Společnost",
jedna z nejvýznamnějších v celém kraji.
Farní kostel sv. Mikuláše je doložený již ve 14. století, jeho
dnešní podoba je barokní. Koncem 18. století byla také přestavěna
budova děkanství, na níž se nacházejí pamětní desky, připomínající
působení Jidřicha Šimona Baara (1894/5) a vznik v pořadí 3. čtenářského
spolku v Čechách (1820). Většina budov ve městě je v současné
době pěkně obnovená včetně bývalých zemědělských statků při
silnici na Plzeň. Některé mají i průčelní štíty, vybudované v
lidovém baroku.
|
|